20. října 2017

Brno, Brníčko

Ohlédnutí za minulým víkendem, protože přes týden prostě nezbyl čas ani energie. Zamířili jsme směr Brno a navštívili oboru Holedná.
Kousek od vchodu nás přivítali kromě krásných podzimně vybarvených stromů i daňci.
Hledej zvíře :)
U výběhu divočáků jsme se dost pobavili a podělili se o jabko, kterým nepohrdli...


Skoro jako tapír že? :)
Do obory se chceme brzo vrátit, za jiného počasí, v jiné obuvi, hlavně v jinou denní dobu a bez velkého množství návštěvníků. A snad uvidíme i muflony. Ale když opustíte zpevněnou cestu, najdete se klidné místo i za krásného sobotního odpoledne...
Po sobotním večírku, který jsme protáhli dost přes půlnoc, jsme se v neděli rozhodli pro pouštění draků. Někteří z nás si hlídali svého osobního draka z předchozího večera a na sluníčku malinko trpěli.
"Stejda Onda" a Terezka se připravují na pouštění draka :) Nutno dodat, že vůbec nefoukalo...
 ...o to víc se muselo běhat...
 ...ale nebyli jsme jediní, kdo takhle blbnul na Kraví hoře.
Prostě pohodový víkend plný sluníčka.
P.S: Doufám, že jste byli dnes volit (nebo ještě budete) a prosím hlavně s rozumem...žádný populistický jedinec vás nespasí...dost mě trápí, že to hodně lidí nevidí a nechává se oblbnout.

9. října 2017

Tyto dny

Nevím, jestli jsem někdy byla spokojenější než posledních pár týdnů. Vděčím za to samozřejmě mojí drahé polovičce, která mě denně přivádí k záchvatům smíchu, ale i sobě, protože poprvé v životě jsem se dokázala zbavit všeho, co mě štve. Nedělám práci, které mě štve, nevídám se s lidmi, kteří ze mě dřív sáli akorát energii, nepoužívám skoro vůbec slovo "musím" a když ho použiju, vůbec to není bráno negativně. 
Dřív jsem mrčela, že ještě musím na poštu...teď mi to vůbec nevadí a beru to jako zpestření. Navíc se mi poslední dobou stává, že kdykoliv jdu ven něco zařídit, udělám dobrý skutek. Jde o drobnosti, ale to není důležité. Někomu řeknete, že u stolu v restauraci zapomněl deštník a klidně za ním vyběhnete až ven, že řeknete prodavačce v galanterii, že se ošidila o 100 Kč, nebo když v bankomatu najdete zapomenuté tři tisíce a jdete je vrátit do banky... Ale vždycky se v okolí objeví někdo, kdo je překvapený, že jednám tak, jak jednám. A to zase překvapí mě. Copak ostatní by se tak nezachovali? Ať si každý hrábne do svého svědomí...
Brzké víkendové vstávání se nám osvědčilo a tak v něm pokračujeme. Podzim mě letos baví jako nikdy. Nevinná procházka do lesa a přes starý břidlicový lom kousek od Olomouce, žádné ambice na sbírání hub jsme neměli. Ani jsme na to nebyli připraveni.

Nakonec Ondra musel sundat triko, protože to byla jediná možnost, jak tyto praváky vzít domů. Copak jsme je tam mohli nechat? :)






Mimikry...
Sedm praváků nám nakonec stačilo na vynikající bramboračku a na pekáček zapečených hub. Pokrájené tvrdé houby posypejte grilovacím kořením, solí a pepřem zalijte šlehačkou (my jsme měli jen smetanu a vůbec to nevadilo) a něco přes hodinu pečte na 200°C. Masožravci můžou přidat slaninu. Tolik dnešní gastronomické okénko :)
Mějte krásný týden!

4. října 2017

Knížka pro Alžbětku

Tahle knížka bude sloužit Alžbětce, která se narodila s Rettovým syndromem. Když mi psala její maminka, hned jsem začala zjišťovat, o co vlastně jde, abych byla schopná, co nejlépe pochopit její potřeby. 
Rettův syndrom je neurologická vada, která se vyskytuje téměř výhradně u dívek, protože postihuje chromozom X (konkrétně Xq28). Hlavním rysem Rettova syndromu je apraxie (dyspraxie), tj. neschopnost ovládat tělo a provádět tak motorické pohyby. Rettův syndrom může negativně narušovat tělesné pohyby včetně očního pohledu a řeči a bránit tak dívce s touto diagnózou v tom, co chce udělat. To jen tak na okraj, malé edukativní okénko.
Doufám, že si Alžbětka knížku oblíbí a že ji poslouží k pravidelnému procvičování.
Oblíbila si prý Mickeyho :)
A taky má moc ráda pejsky. Tohle vodítko jsem upravila a místo karabinky, která je dost náročná, jsem použila magnetické zapínání.
Těším se na zpětnou vazbu od samotné Alžbětky, od maminky jsou zatím ohlasy velmi pozitivní :)

2. října 2017

Rejvíz

Nedělní výlet do přírody, tentokrát na Rejvíz.
Trochu jsme si přivstali a i když se nám o půl 5 z postele moc nechtělo, nakonec jsem byli rádi. V lese byl naprostý klid (a 4°C), slyšeli jsme jen jeleny.
  

U Mechové jezírka jsme si dopřáli teplý čaj a kochali se dokud nevylezlo slunce nad stromy a nezačali se objevovat první lidi.





Na Ekofarmě Orlí vrch jsme při čaji pozorovali roztomilé brhlíky a domů pořídili domácí chleba a kozí sýr. Když jsme se pak před 12 hodinou chystali k odjezdu domů, mířilo k jezírku celé procesí, takže rozhodně stálo za to si přivstat.
Snad i vás tento krásný podzimní víkend nakopl a užili jste si ho.
Pěkný start do nového týdne!

27. září 2017

Hořčicová

Před pár lety jsem si k téhle barvě našla cestu a od té doby ji miluju. A zvlášť, když na podzim. Je to podle mě přesně ta barva, kterou buď milujete nebo nenávidíte.
Už pár dní jsem si chtěla koupit barevný ponožky, pořád jsem to odkládala, ale o víkendu jsem objevila tyhle ponožky s tapírem! Nejdřív jsem tomu nechtěla moc věřit, ale je to tak :) A ještě v téhle skvělé barvě...
Ponožky jsou značky Medicine a seženete je na answear.cz. Jsou moc příjemný a mají spoustu krásných vzorů, rozhodně si ještě nějaké pořídím (ty s mravenečníkem musím mít).
Další věcí, kde se tahle barva objevila, je deka, kterou jsem dneska došila. Je pro "tchána" k narozeninám. "Tchyně" už jednu dostala, skoro stejnou, jen místo látky s liškama a lesem, které už nemám na skladě, jsem musela použít látku s ježáby a s jezevčíky. Aspoň si je od sebe poznají. A nebudou se tahat na gauči u televize o jednu deku :) 

 Deka je vespod podšitá neskutečně hebkým fleecem, velikost 140 x 200 cm.


Co vy a tahle barva? Milujete ji nebo nenávidíte? A jak se vám líbí v kombinaci se starorůžovou?